Porto, druhé největší město s necelými 400 tisíci obyvateli, dalo jméno nejenom proslulému vínu, ale celé zemi. Na jednom břehu řeky Douro byl přístav (PORTUS) a na druhém břehu byla část nazývaná CALE, z čehož později vznikl název Portugal.
Nejstarší památky ve městě připomínají přítomnost Římanů. Už od samého počátku žilo město obchodem. Po křesťanské „reconquiste“ začaly čilé obchodní styky s Anglií a flandry. Nejslavnější období Porta je spojeno se 14. a 15. stoletím. Tehdy se Portugalci vydávali na širé moře a objevovali pro portugalskou korunu nová území. Později se ve městě začali usazovat obchodníci s portským vínem, které se sice pětuje ve vnitrozemí, ale ze sklepů ve Vila Nova de Gaia se rozváží po celém světě. Za zmínku určitě stojí, že u Porta bylo zbudováno první golfové hřiště. Dnes je Porto průmyslovým městem.
Rozhodující postavení ve městě měli vždy měšťané a obchodníci. Šlechta se zde až do 17. století nesměla usazovat, proto je zde také poměrně malý počet paláců. V katedrále v Portu se roku 1387 oženil král Jan I. Avizský s anglickou princeznou Filipou z Lencastru. S nadsázkou je možné říci, že právě tady započalo historicky významné prátelství mezi oběma zeměmi. V Portu se také narodil druhorozený syn krále Jana I. Jindřich zvaný Mořeplavec, duchovní otec portugalských zámořských objevů (1394-1460).
Mimořádně cenné historické jádro města ohraničené hradbami ze 12. A 14. století bylo v roce 1996 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Ve městě je celá řada kostelů, stará univerzita I mnoho okázalých staveb především z 19. století. Jednou z moderních zajímavostí města jsou mosty. Dokonce se zdá, že bez nich by přišlo město o podstatnou část svého půvabu. Dva z nich, oba ocelové, se už také vlastněřadí mezi cenné historické památky. Železniční most Ponte de Dona Maria Pia z roku 1877 je dílem Gustava Eiffela, zatímco o něco mladší silniční most Ponte de Dom Luis I. (1886) vytvořili jeho následovníci. Rozpětím svého oblouku 172 metrů se nikterak nezadá s předchozí stavbou. Pozoruhodné na ní je i vtipné řešení dvou vozovek nad sebou, spojující horní a dolní část Porta a Vila Nova de Gaia. Přes řeku se dnes klenou ještě další tři mosty, například betonový Ponte de Arrábida z roku 1963, tedy ze stejného období jako lisabonský visutý most 25. dubna. Za zmínku ovšem stojí i portské nádraží Sao Bento z roku 1916. Je to další technická a umělecká atrakce. Stavitelé zavedli železnici pod zem a budova nádraží stojící u vyústění tunelu, dostala podobu pohledného paláce s prostornou vnitřní dvoranou zdobenou několika tisíci tradičních keramických kachlíků nazývaných azuilejos.
Katedrála Sé pochází z 12. století a vévodí panoramtu města. Protože ční vysoko nad městem, stala se důležitým orientačním bodem každého návštěvníka. Původně byla katedrála postavena jako opevněný kostel, ale v minulosti byla tolikrát přestavována, že už dávno pozbyla svůj jednotný styl. Můžeme tu obdivovat portugalské azulejos, jejichž obrazce připomínají scény ze života Panny Marie a Ovidiovy Proměny. Od katedrály se Vám naskytne nádherný výhled na město.
Palác byl vybudován v místě bývalého kláštera sv. Františka. Stavbu iniciovali městští kupci. Některé sály paláce je možno navštívit. Za zmínku stojí Maurský sál, kde se od roku 1834scházela smetánka portských obchodníků a bankéřů. Dnes jsou tu organizovány zejména společenské akce.
Kostel Sv. Františka se začal stavět již ve 14. století, ale návštěvníky láká zejména výzdoba interiérů z 18. Století, na kterou bylo spotřebováno přes 200 kg zlata.
Rodný dům Jindřicha Mořeplavce, který se nachází nedaleko burzy. Dnes jsou zde vystaveny modely lodí, staré mapy, knihy a nejrůznější dokumenty týkající se portugalských zámořských objevů.
Jedná se o jednu z nevyšších věží v Portugalsku, která měří 75 metrů. Vyjdete-li 240 schodů, naskytne se Vám za jasného počasí nádherný výhled na město a řeku Douro. Stavba, kterou vedl italský architekt Nazoni pochází z poloviny 18. století.
Nejznámější portská čtvrť, která lemuje pravý břeh řeky Douro. Jsou pro ni charakteristické malé domy, úzké klikaté uličky a stinná podloubí. Na každého tu dýchne historie. Tep moderního města se této části města doslova vyhnul. Tady se věší prádlo doslova na ulici, řemeslníci pracují venku a lidé se scházejí v rušných ulicích. Nábřeží Ribeira bylo kompletně zrekontsruováno a zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Je tu velké množství restaurací a typických hospůdek.
Křišťálový palác z roku 1861 napodobuje obdobnou budovu z Londýna. Původní stavbu z oceli a skla nahradil Sportovní pavilon. Konají se zde koncerty a v přilehlých zahradách různé lidové slavnosti.
Vila Nova de Gaia se stala povinnou zastávkou všech turistů přijíždějících do Porta. Právě tady se nachází světoznámé sklepy s portským vínem, které je možné navštívit. Proč právě tady a ne přímo v Portu? Protože portský biskup chtěl vysoké poplatky za lodě, které by v Portu kotvily, a tak se Alfons III. rozhodl zřídit nový přístav na druhém břehu řeky Douro. Dříve se portské z oblasti Horního Doura (asi 100 km ve vnitrozemí) dováželo v sudech na lodích zvaných rabelos do sklepů, ve kterých uzrávalo. Dnes tu jsou lodě s plachtami nesoucími značky jednotlivých výroců pouze vystaveny a mok se přiváží do sklepů cisternami.